Wrocław 1989
Vladimír Šebek
Do Vratislavi jsem dorazil před dvaceti lety společně s Markétou a Přemkem Fialkovými jejich autem přes tehdejší NDR, dva dny předem. Cesta přímo se nám zdála příliš riskantní. Videokazety s českými filmy (Spalovač mrtvol, Skřivánci na niti atd.), které se tehdy tajně promítaly po bytech v Čechách, jsem odeslal po kamarádce, která jela na nějakou pracovní cestu do Varšavy už někdy začátkem října. Přes pobočku Solidarity doputovaly až na místo určení, takže i český film byl na těchto „kulturních dnech" zastoupen.
Vzpomínky na výstavy, koncerty a přednášky mám slité do jedné jedinné euforické vlny, kterou cítím ještě dnes.
Polsko bylo pro mě v té době československé socialistické šedi neuvěřitelná pestrá země. Plná hrdých a nezlomných lidí, kteří k nám byli vždy neskutečně vstřícní. Tak i tehdy ve Vratislavi všechno klapalo a my jsme si připadali jako ve snu... na koncertu s Krylem, na přednášce s Tigridem...
Dokonce i knihy a časopisy, které jsme dostali nebo si koupili, nám slíbili, naši hostitelé, později propašovat přes hranice, protože věděli, že návštěvníci festivalu šacování českých pohraničníků neujdou. Nemýlili se, cestou domů nám rozebrali skoro celé auto, ale jedinou tiskovinu, kterou našli a zabavili byla „Deklarace lidských práv".